Možná většina z vás mávne rukou, co je to za nesmysl nebo podružné starosti. Ale sami přeci vidíme, jak se ženy snaží přiblížit v mnoha profesích a stylu života mužům (ať je to v počtu vykouřených cigaret, v počtu manažerek v businessu, počtu sexuálních vztahů apod.) a muži se naopak zase snaží přiblížit ženám (nejvíce to vidíme asi v péči o vzhled a nejzřetelnější je to u tzv. metrosexuálů). A ženy samy pak mohou začít zapomínat na svoji podstatu, kterou si potřebujeme hýčkat.
Měla jsem možnost zúčastnit se týdenního relaxačního semináře pro ženy. Celý týden byl koncipován tak, že jsme si každé dopoledne vyzkoušely jednu ruční práci, jedno rukodělné řemeslo, tedy např. šití panenky, drátkování, výrobu košíku nebo výrobu šperků. Odpoledne bylo věnováno nějaké relaxační technice na naši ženskou stránku a podvečer tanci v rytmu orientu či jiného.
Co se týče ručních prací, vznikaly opravdu nádherné a propracované práce. Samozřejmě nešlo o to, soutěžit, kdo bude mít nejhezčí věc. To bychom potom nerozvíjeli „ženu v sobě“, ale podporovaly mužskou stránku. Šlo jednak o to, abychom vůbec takovou práci vyzkoušely, naladily se na ní, zkrotily svoji netrpělivost, ponořily se do takové práce a hlavně si ji užily, měly radost z práce samotné, ale i z výsledku, ale nesrovnávaly výsledky své práce s ostatními!, ale pouze se inspirovaly.
Mohu říct, že opravdu dostát všem aspektům této práce nebylo pro každou z nás jednoduché a ne všemi pochopené. Bylo důležité se pochválit, jak nám to šlo a že jsme to zvládly. Ovšem ne všechny ženy např. pochopily, že nejde o to mít ten nejhezčí šperk, panenku apod. a byly cítit tendence soutěživosti, tendence k tomu hodnotit „ty jsi tak dobrá, tvůj šperk je nejhezčí“ nebo naopak „já tu svoji věc nikomu neukážu, protože se mi vůbec nepovedla“.
Já osobně jsem neřešila, zda mám nejhezčí tu či onu věc, v podstatě výsledky mé práce byly ve srovnání s ostatními často průměrné nebo podprůměrné. Ale o to samozřejmě vůbec nešlo a tohle jsem dokázala pochopit. Sama jsem měla spíš jiný problém. Kolikrát jsem neměla, hlavně zpočátku své práce, dostatek trpělivosti, vůbec se mi do té práce nechtělo. Byla jsem opravdu ráda, že tyto práce vykonáváme v kolektivu žen, protože ze zkušeností vím, že se k nim sama těžko přinucuji a nevydržím u nich. A vždy si říkám „proč se mám s něčím takovým „patlat“, když to někdo umí mnohem rychleji a líp a já si to mohu kdekoli za pár peněz koupit“. Ta ženská pospolitost mi pomáhala, že jsem tu počáteční netrpělivost vždy nakonec překonala a že jsem si tu práci v průběhu užívala. Je ale pravda, že se mi nechtělo jít moc do detailů, takže ani výsledky mé práce nebyly úplně oslňující. Prostě jsem si tu práci užívala na té úrovni a do té míry, do které jsem dokázala. Také jsem se nesnažila vymýšlet složité vzory. Vytvořila jsem si obyčejný šperk, o kterém jsem věděla, že ho právě zvládnu. Snažila jsem se nestresovat těmi jinými „krásnými“. Také mi došlo, že každý další, mnou vyrobený výrobek v dané řadě, byl dokonalejší a dokonalejší.
No a jaký byl výsledek toho všeho? Kromě toho, že jsem si pořádně aktivně odpočala a tak nějak jsem měla pocit zharmonizování sebe sama, mě příjemně překvapilo, jaký měl tento týden vliv na vztahy k ostatním kolem mě, hlavně na můj vztah s partnerem. Přijela jsem domů a měla jsem pocit, že je pozornější, je mi bližší, a vůbec , že náš vztah má najednou úplně jinou kvalitu. A přitom nebyl jiný než kdy jindy.
Prostě jiné naladění nás žen zpětně odráží i jiné naladění muže a vůbec jiné naladění lidí okolo nás. Otázkou samozřejmě je, jak dlouho nám takové „vytržení z reality všedního dne“ zůstane a jak dlouho si ten pocit „harmonie“ dokážeme samy v sobě uchovat a odrážet i do svého okolí.
Všimli jste si někdy, jak vypadají renesanční obrazy žen? Ať již sedí v pohovce nebo na koni, vyzařuje z nich klid, pohoda a vlídnost. A zároveň jejich šarm, svůdnost a něžná ženská krása je tak jasná, že ji je cítit i z obrazů stovky let starých. A já se ptám, kam se ta kouzelná žena v nás poděla? Není náhodou ukrytá pod vrstvou kariérních choutek, soutěživých sportů a rostoucích kont? Není tam ta naše pravá podstata, kterou se obáváme ukázat jen proto, že si myslíme, že bychom s ní v dnešním světě neobstály? A přitom si myslím, že zvládnutím svých ženských stránek a jejich správným využitím v každodenní realitě bychom se dostaly mnohem dál, než si myslíme. Vždyť se jen podívejte, z jakého obrazu na vás číší větší síla – z obrazu Dámy s hranostajem nebo z plážové fotky jedné z nejlépe placených modelek světa?